Dva a půl měsíce s ledňáčky

         Tak letos další mladí ledňáčci, v řadě druzí od sledovaného páru mou osobou, dvacátého července opustili své rodné hnízdiště a vydali se za doprovodu starostlivého táty po naších potocích a řekách. Jejich osamostatnění mi opět uniklo. Nevadí, důležité je že vyhnízdili. Kolik jích je, přesně nevím, občas slyšívám jejich hádky vzdálené po proudu řeky od jejich bývalé nory, ale zahlédnout je, zjistit počet, tak to se mi nedaří.  Ovšem, vypozoroval jsem, že samička hnízdí po třetí a dokonce vím kde. Tím se mi nabízí další jejich pozorování. Jenže můj zájem v tomto období, začátek srpna mne táhne někam jinam.

        Je posledním týden v červenci a já ukončuji intenzivní sledování ledňáčků. Začínám se věnovat životu zvěře v honitbě, respektive srnčí říji, která u nás právě začíná. Musím přiznat, že mi bude hodně chybět téměř každodenní obléhání břehů naši řeky, budování záštit, krytů, odhánění útočících slimáků na můj oděv, padání pásovek keřových za krk a do gumáků, popálenin od kopřiv, štípance od komárů, ovád a další svízele tím spojené. To všechno jsem podstoupil, ale rád podstoupil v letošních výpravách za drahokamy našich vod. Stálo to zato. Vždyť jsem po třech letech konečně našel na Moravici tolik mnou obdivované ledňáčky, našel jejich hnízdiště, jejich nory. Pozoroval jejich zvláštní chování na naší řece, sledoval je od budování první nory až po jejich třetí zahnízdění, jaké jsou intervaly v krmení mladých v různém stádiu jejich vývoje, jak mění sameček odsedací místa po opláchnutí, po opuštění nory. Kde sameček odpočívá, z jaké výšky a v jakých vodách je schopen lovit, jak se chová sameček ke svému potomstvu po jejím opuštění hnízdiště. Zajímavost o jejich plachosti, nesnášenlivosti, jejich dovolím si napsat, velice skrytém životě. Prostě jsem nabyl nových zkušeností a postřehů. Některé z nich ani odborná literatura neuvádí. I moji kamarádi, dovolím si uvést jejich jména – Petr Korelus, Martin Žatka a Ladislav Kovács, kterým jsem sděloval mé postřehy o ledňáčcích z řeky Moravice a kteří znají zoologii, ornitologii, konkrétně se vyznají v životě ledňáčků, byli překvapení z některých těchto poznatku o jejich životě na naší řece. Martin měl dokonce možnost se přesvědčit na vlastní oči, sice krátce, ale přece. Nechci zde psát, že jsem přišel na, bůh ví co, ani že jsem, bůh ví jaký odborník, ale každopádně mi dva a půl měsíční pozorování „rybaříků“ hodně dalo a určitě mi to usnadní hledání těchto skvostů v příštím roce, až se za nimi znovu vydám. Tím nechci napsat, že letošní rok s ledňáčky končím. V žádném případě, jen už nebudu tak často trávit čas v „pohodlných“ krytech, záštitách u řeky, jako doposud.  

        Přeji ledňáčkům co nejsnadnější přežití zimního období a co nejmenší úhyn. Já si přeji, aby si naší řeku oblíbili a každý rok se na ní vraceli, aby stále obohacovali svou neskutečnou krásou všechny břehy našich řek, potoků a naši, již tak devastovanou přírodu vůbec!