Když je štěstí vrtkavé

15.02.2017 18:23

        Dnes na noční směně jsem se nemohl dočkat, až přijdu domů, trochu se prospím a vyrazím do revíru. Plán byl jasný, zakrmit v krmelcích, zakrmit pro opeřence na vnadišti, využít skvělého počasí, a chvilku počkat ve fotokrytu. Těšil jsem se hodně, minulé zážitky mně dávaly velkou naději, že se konečně dočkám krkavců, nebo káňat v lepším světle a konečně budu mít fotografie slušné kvality.

        Z domu jsem vycházel o půl dvanácté a na místě jsem byl v jednu hodinu. Při příchodu ke krytu jsem uviděl lišku, jak se snaží lovit myši. Byla daleko a já jen v duchu zaklel, že jdu pozdě, liška mohla jít i blízko krytu a mohl jsem konečně mít fotku lišky na sněhové pokrývce. Chvilku jsem čekal, jestli se liška nevytočí a nenabere směr ke mně. Bohužel, zmizela za horizontem. Pokračuji dál, zasypal jsem srnčí zvěři, něco sojkám a hlavně návnadu pro dravce, kterou jsem předložil do lepšího úhlu kvůli světlu. Zasedl do krytu, pomalu nachystal vybavení a čekal. Po chvilce vidím znovu lišku, bohužel šla po horizontu a směřovala k protějšímu lesu. Po opeřencích ani slechu, ani vidu, jako by se odstěhovali někam do jiných částí revíru. Stanovuji si čas, do kdy budu čekat, řekl jsem si, že počkám do tří s tím, že zítra čekanou zopakuji a dám čekané delší čas. Popíjím čaj a občas koukám přes různé průzory z fotokrytu kolem, jestli nezahlédnu někde nějaký pohyb zvěře. Stále nic. Ani neuplynula celá hodina, když po levé straně spatřím myškujícího lišáka. Co vám mám povídat, okamžitě k fotoaparátu, srdce pomalu v krku s přáním, aby nabral směr k mému krytu. Neuvěřitelné se stává skutkem. Lišák pomalu, ale jistě postupuje mým směrem, snaží se lovit, světla přivřená proti ostrému sluníčku a jen sluchem jistí, kde je nějaká ta myší kořist. Párkrát zamyškoval, bez úspěchu, tím mi poskytl příležitost k pořízení pár záběrů. Když se blížil na slušný dostřel mé kamery, z pravé strany slyším křupání ve sněhu. Nádherný zážitek mi přerušil nějaký chodec, turista, který byl v těchto končinách na procházce, zaklel jsem, co víc člověk může v té chvilce udělat. Lišák nečekal a zmizel za horizontem. Po krátké chvilce, jsem zmizel i já. Snad příště.