První letošní zážitky z fotokrytu
Tahle zima je konečně po letech jak má být, sníh, mráz, občas ranní mlhy, které namrzají na stromy, keře a vytváří tak skvělou zimní atmosféru. Nachystal jsem se na tuto zimu se vším všudy, jak s krmivem pro zvěř, tak i s vybudováním fotokrytu pro pořízení fotek zvěře v zimním období. To se mně celé minulé léta nedařilo, konečně dnes ráno něco málo. Není to úplně ono, jsou fotografové, kteří mají samozřejmě daleko lepší a pohlednější fotky, fotky prostě TOP, ale já jsem rád aspoň za těchto pár „fotek“. Ono pokoušet se o fotografie zvěře v zimním období, tam kde zvěř člověk musí hledat lupou, není vůbec jednoduché, navíc když jí ve dne stále zrazují návštěvníci přírody i se psy. Pak se srnčí v těchto částech revíru stává převážně noční zvěří. Už od prosince minulého roku se snažím o fotky a stále nic. Obcházím krmelce, zakrmím a potom na některém z ochozů zvěře počkám. Srnčí vidím jen odcházet a to daleko a lišku jsem zatím viděl jen jednou, zhruba na 200 metrů.
Když už konečně přiletěl krkavec, tak byl na horizontu, kde se snažil lovit myši. O předloženou návnadu nejevil vůbec zájem. Káňata v okolí vůbec nejsou, možná až se bude blížit jaro.
Konečně dnes ráno jsem se dočkal skvělých zážitku, i když ne skvělých fotografií. Do krytu jsem zasednul ve čtvrt na sedm ráno, nachystal fotoaparát, napil trochu čaje, když v dálce naráz slyším ozývat se krkavce. V sedm hodin z ničeho nic seděl jeden z černých opeřenců kousek od újedi. Natáčím teleobjektiv a pořizuji první fotky. ISO 2500; clona 6,3 no hrůza, ale chtěl jsem konečně mít aspoň jednu fotografii krkavce. Mám, jenomže černý opeřenec a bílý sníh, chybějící světlo, špatné focení. Za chvilku odletěl a po pár minutách začaly naletovat sojky. Opět pár fotek a pak dlouho nic. Už jsem chtěl balit věci, něco mně říkalo ještě ne, ještě chvilku. Sedím, kroutím se v nepohodlné poloze a různě protahuji tělo. Po dvou a půl hodinách toho začínám mít dost. Před odchodem domů kontroluji prostor před krytem malým průzorem. Zatrnulo mně, z pravé strany vidím kus srnčího, jak pomalu kráčí před můj teleobjektiv. Ani nedýchám, znovu pomalu natáčím fotoaparát a pořizuji pár fotek, znovu problém se světlem, mám mladého srnečka v protisvětle, špatně se mi nastavují různé korekce a měření si asi dělá, co chce. Po několika cvaknutí závěrky srneček nedůvěřoval těmto zvukům a odchází do protějšího lesa. Parádní vzrušující zážitky mám z dnešního nedělního rána, snad mě štěstí neopustí a příště bude zvěř i v lepším světle.
S pozdravem všem Václav.
