S vábničkou do revíru.

           Dnes ráno jsem po delší době mohl vyjít do revíru. Srnčí říje je již v plném proudu a je jasné, že myslivec, nebo fotograf volně žijící zvěře doma nevydrží. Ovšem, brzké ranní vstávání nedělá člověku dobře a musí se hodně nutit, aby vstal z postele. Aspoň já teda musím. Dnes jsem se donutil a vstával kolem čtvrté. Po nutné ranní kávě vyrážím, žádný veliký pochoďák revírem dělat nebudu. Naplánoval jsem si krátkou šoulačku za Jezírka s tím, že na Ostrůvku (malý lesík uprostřed luk, kterému již od nepaměti říkáme a tak se i tato část honitby jmenuje) chvilku posedím a jen tak budu pozorovat okolí, v očekávání co se kde objeví.

            Hned za posledními chalupami se pásl kus srnčího. Bylo šero, i tak poznávám letošní srnče. Určitě srna byla někde se srncem a starali se o zachování rodu. Pokračuji dál mírně stoupající kamenitou cestou k Červeným lomům. Na kraji lesíka zahlédnu kunu lesní, jak si to po vyjeté koleji peláší do krytiny. Přecházím louky ke stěně lesa a velikým stoupáním pokračuji k malému lesíčku. Za zády se nabízí pěkná scenérie při východu sluníčka. Bohužel, krátký objektiv nemám, tak si to užívám pohledem. Aspoň si při výstupu na kopec trochu odpočinu. Zakrátko pokračuji, najednou v lese slyším práskání a odskakování zvěře. Hmm, toto pěkně začíná, ještě jsem pořádně nic neviděl, ale důkladně zradil. No nic, na loukách jsou balíky sena, nějaký vyberu a chvilku počkám, říkám si v duchu. Jenomže po výšlapu spatřím v dálce pastvící se dva kusy srnčího a to mě v klidu nenechává. Rozhoduji se okamžitě, pokračuji za nimi. Pokusím se kryt balíky o přiblížení, aspoň na vzdálenost, abych mohl srnce lépe obeznat. Nedaří se. Když postupuji pomalu balík od balíku ke zvěři, zvěř se zase vzdaluje stále více od mé osoby. Zakrátko zašel srnčí pár do lesa a bylo hotovo. Obeznávání se mně moc nepovedlo. Jen z fotografie zjišťuji, že by to mohl být nepravidelný osmerák, jistý si nejsem.

 Nevadí, loudavě šoulám k Ostrůvku. Sluníčko mi svítí z boku a špatně se mi hlídá strana k hlavnímu lesu. Také to tak dopadlo. Srnec, který byl někde mezi balíky sena, mě uviděl dříve a hned vyšponovaný jistil, co jsem zač. Zaklekl jsem, vytáhl vábničku a zkusil písknout. Reagoval ihned, sice s nedůvěrou, ale stejně jsem si to se srncem užíval. Za neustálého srncova bákání a mého občasného vábení přišel blíže. Chodil sem, tam. Snažil se chytit vítr, to se mu nepovedlo. Nějakou tu fotku jsem vyfotil. Jen škoda, že jsem ho neviděl dříve. Ten by na vábení přiběhl na pár kroků. Zakrátko mu došla trpělivost a dal se na ústup. Já se konečně usadil u ostrůvku k odpočinku. Napiju se, prohlížím fotky a najednou za zády slyším další bákání srnčí zvěře. Přibližuje se ke mně. Znovu dávám fotoaparát na stativ, potichu se snažím dostat pod ostrůvek a zaujmout dobré místo pro výhled i případné focení. Vidím je, starší srnec žene mladého, ten báká jak o život. 

Takový sprint srnčí zvěře jsem dlouho neviděl. Mladík měl opravdu nahnáno. Však ho taky hnal srnec jednou tak mohutnější postavou s dobře nasazeným, vysokým parožím. Mladíkovi bylo nad míru jasné, že by to s ním dobře nedopadlo. Dostat od takového zkušeného pardála rány parožím není vůbec nic příjemného. Však pár srnců na takové setkání se silnějším protivníkem dlouho nezapomene. Až zkušenému, statnému srnci mladík zmizel z dohledu, zkusil jsem písknout, jak bude frajer v nejlepších letech reagovat. Reakce byla k mému údivu rychlá. Okamžitá otočka a klus k mé osobě. Už jsem si myslel, že fotku nepořídím, tak rychle se to všechno seběhlo. Musel jsem na něho křiknout a to dost razantně STŮJ!! Šesterák na chvilku zarazil, rychle posunout ohnisko z 500mm na 370mm a jen taktak, jsem srnce dostal do hledáčku. Samozřejmě, dlouho srnec nečekal, ani pro vítr si tentokrát nešel, po pár cvaknutí závěrky se bez zdržování vydal svižným klusem do protějšího lesa hledat srnu. Vzrušený ze zážitku si usedám znovu ke stromu na ostrůvek, prohlížím fotografie a vstřebávám skvělý zážitek.

            Při cestě domů se mně podařilo připískat jednoho mladíka a to tak blízko, že nebylo možné ani jeho hlavu zaostřit. Tráva mi zavazela a do vyšlapaného chodníčku srnec nevstoupil. Chtěl bych toho asi moc…. Stejně to byla velice příjemná tečka, za dnešní nádhernou ranní vycházkou.