Velikonoční šoluačka.

            Mám po nočních směnách a je velikonoční pondělní ráno. Vždycky, když mám tři po sobě jdoucí noční směny, připadám si jako v kleci. Nemůžu se dočkat, až budu mít volno a když to trošku půjde, vyrazit do přírody.

            Tak tentokráte mi to vyšlo. Přišel jsem z práce domů, uvařil kávu, převlékl a šel jsem do revíru. Šel, vlastně jel autem, žena mně odvezla :-))  Těšil jsem se. Předem jsem mněl vymyšlené, kudy to tentokrát vezmu. Záleželo jen na mé drahé polovičce, jestli bude ochotná a doveze mně do Lomnice. Z Lomnice to vezmu Pálkovou dolinou, přes Mlýnské a Krajňákovou loukou domů. Janička ochotná byla, zavezla mně tam, kam jsem potřeboval.

            Chůze přes Pálkovu dolinu byla všelijaká. Opět sněhové přeháňky a světlo nikde. V dálce je osm kusů srnčího a na tom bílém podkladu si mne velice rychle všimlo. Meze bez keřů jasně nedávají šanci, se k nim dostat ne přijatelnou vzdálenost. Nevadí, hlavně že je zvěř venku. Ano, viděl jsem hodně srnčí zvěře a dokonce i zajíce. K samotnému dobrému focení jsem se ovšem nedostal. Sice jsem pár snímků cvaknul, ale na dálku. Opravdu, blíž to nešlo a na víc, tam kde to vypadalo nadějně, se točil vítr. Nevadí i tak to byl parádní velikonoční relax po nočních směnách.

            Druhý den ráno, jsem se šel podívat do míst, kde jsem předpokládal více kusů zvěře srnčí a i s vysokou jsem počítal. Ovšem, opět to počasí. Vůbec nespolupracuje. Zase sníh a vysoká, podle stop zatáhla ještě za tmy do lesa. Po hodině čekání mi přišli dva srnci. Zase to bylo dál, než bych chtěl. Když už nabírali směr ke mně, dostali vítr a zaběhli do lesa. Pokusil jsem se o nějakou fotografii, jenže pro špatnou viditelnost a opětovné sněžení – nic moc.

Možná někdy příště.

S pozdravem všem Václav.