Je Štěpána a já ráno před osmou jdu opět do lesíku za chalupu. Původně jsem chtěl navštívit Mlýnské, ale počasí mě od vycházky do lesů odradilo. Mlha, že bylo sotva vidět na třicet kroků a tak se jdu jen podívat co nového u slaniska, chvilku posedím, pak domů vezmu stativ, fotostan nechám na místě...

Jako každým rokem, vlastně od dětství jsem chodíval o Vánocích s tátou, se strejdou, když to dědečkovi šlapalo, tak i s dědečkem přikrmovat zvěř. Srnčí, zajíce, hlavně koroptvičky, ty jsme dokonce odchytávali a na zimu komorovali v odchovně, kterou postavili myslivci u nás na dvoře...

Dnes ráno se mi vůbec nechtělo ven. V noci byla obloha plná hvězd, ale nad ránem se vytvořila taková mlha, že by se dala krájet. Navíc díky mrazu, sice jen malému se tvořila námraza a na cestách ledovka, to jsem ale zjistil až při cestě do revíru. Nadával jsem si pořádně. Kam se to vlastně...

Je dvanáctého listopadu a já jdu do třetice k rybníku, nějak mi to nedá. Navíc, když mi kamarád povídal, že v revíru stále žádná sláva s pohybem zvěře. Je sobota šest hodin ráno. Venku mínus jeden stupeň, obloha čistá posetá hvězdami, vítr skoro žádný. Nad hladinou rybníka leží...

Jak píše Martin, v revírech se zvěř snad chodí pastvit se soumrakem a s příchodem dne mizí někde v houštinách. To mě pomohlo rozhodnout se, kam vyrazím v neděli. Vyhrálo rozhodnutí jít k vodě.             Mráz mínus...

Moji předkové, myslivci říkali: ty sis šáhnul levou rukou …. Když se v lese nedaří, tak mé kroky vedou k vodě. To už píšu snad po několikáté, ale málokdy chodím k vodě v podzimním čase. Tento víkend prodloužený o volný pátek jsem si to u našeho rybníka užil opravdu do sytosti....

Jelení palouk se jmenuje chata v Arcibiskupských lesích pod hřebeny Jeseníků, kde jsem s výbornými kamarády, Pavlem a Jirkou strávil prodloužený víkend od pátku 14.10 do neděle 16.10. Nebudu popisovat jednotlivé dny. Pobyt byl skvělý, srandy kopec, opékání výborného kabanosu, buřtů, špeku...

            Jakoby se z našeho revíru vytratila vysoká. Od setkání s osmnácterákem uběhnul týden a půl a kromě samotné laně, pak laně s kolouchem a špičákem a to navíc daleko jsem z vysoké zvěře nic neviděl, ani...

Ani nevím, jak začít. Píše se rok 2022 a „můj“ měsíc září, jak mých narozenin, tak i mého svátku je zde. No, to není zas tak důležité, jako je důležitější, že měsíc září hlavně u nás na horách patří jelení zvěři. Pro nás, milovníky přírody to znamená být, když to jde, od rána do večera...

Ani se mě moc psát nechce, ale dnešní ranní vycházka si pár řádků snad zaslouží, aspoň z mého zážitku. Je, neděle 28.8 vstávám jako vždy dost brzo před rozedněním. Někdy si říkám, jestli je to dobře, chodit za tmy do lesa, anebo chodit až při východu sluníčka. Dodnes jsem si neodpověděl. Dnes...