A máme tu březen
Tak a máme tady březen, konečně s březnem i sluníčko. Rána bývají ještě hodně mrazivá, to potrvá zřejmě dlouho, ovšem slunce den fajn ohřeje. Při vycházkách do přírody je příjemně, člověk má hned lepší náladu. Ptačí koncerty začínají přidávat na intenzitě, jen kdybych tak uměl číst ty nádherné, hlasové melodie z ptačího světa. Bohužel, poznám jich málo, dost mi to vadí. Koncem února k nám přilétli špačci, hřivnáči, skřivani jsou slyšet z každé louky a na zamrzlém rybníce se již labutě ukázaly. Za celá léta si nepamatuji, že by labutě k nám přilétly na sklonku února. Dokonce u nás labutě nebývalý vůbec, až poslední, snad dva, tři roky, co tady začaly hnízdit. Loni na rybníce úspěšně, (myslím si, že se jedná o ten samý pár), vychoval snad sedm z osmi mladých. Ovšem, zatím moc dostupné vody nemají, jen u přítoku je kousek hladiny bez ledu. Jak je vidět, evidentně jim to nevadí. Vystačí si s pastvou i na starých přilehlých travinách kolem přítoku. Je zajímavé labutě pozorovat, jak prolamují tenký led a chtějí se dostat dál od břehu. Toho hned využívají kačeny. V prolámaných ledových uličkách se snaží vyhledávat pod hladinou něco, co jim nejvíce chutná. Přes den se velcí, bílý ptáci sluní na ledem, ještě pokryté hladině. Na pohled jsou labutě skvělým oživením, prozatím „mrtvého“ rybníka.
Bobři ani přes zimu nezaháleli, několik stromů kolem přítoku leží na zemi a na ostrůvku svítí také čerstvě shozený strom. Jen kdyby za světla se aspoň ukázali. Však několik ranních vycházek jsem kvůli bobrům k rybníku provedl. Bez úspěchu a to jsem u zamrzlé vody býval před rozbřeskem. Při jednom z čekání na bobry mi ledňáček přelétl kolem. Je to radost, ho po zimně spatřit. Co si tak nahřívám prochladlé tělo sluníčkem a přitom poslouchám troubení jeřábů popelavých, (jsou někde za lesem nad rybníkem) se z ničeho nic v rákosí přede mnou objeví strnadi rákosní. Skvělá zábava s nimi byla. Jejich pozorování a mé fotografické pokusy mne u rákosí zdrželo téměř celou hodinu. Hodně spokojený doma usedám k počítači a prohlížím, zároveň promazávám fotky. Z dnešní vycházky mám radost, i když se bobr žádný neukázal.
Nad chalupu si párkrát vycházku udělám, ale už ne tak často. Dokonce při dvou vycházkách se mi ukázalo srnčí, které celou zimu přikrmuji. Bylo ještě dost šero a mlha. Přesto bylo poznat, že jde o dvě srny s loňským srnčetem. Káně už mi žádné nepřilétlo. Krkavci, ty černé „potvory“ mi sedají kolem vnadiště, ale na dobrou fotku pořád daleko a navíc v ostrém světle. Každopádně mi oživují, jinak již fádní čekanou. Úžasné je, pozorování jejich chování při jejim toku, zároveň se ve mne stupňuje vždycky tep, zda-li konečně některý z nich nepřiletí blíž. Když už to vypadá nadějně, najednou vzlétnou, naberou výšku a jen je slyším, jak prolétají nad krytem. Zasednou někde do lesíka kousek od krytu a je na dlouhou dobu klid. Jasné je, že jde o párek a určitě, podle chování začínají hnízdit v hájku ve kterém mám kryt. O návnadu vůbec nejeví zájem. No, mají „oči“ jen pro sebe. Na jedné z vycházek mi předváděli na louce úžasné divadlo, zároveň se sběrem různého materiálu na hnízdo. To byla skoro půl hodinová, nádherná podívaná, kterou jsem do této doby vídal jen v dokumentačních filmech. K dalším, tradičním návštěvníkům sojkám, se přidávají straky, ale taky až v ostrém svitu slunce. Nějaké dokumentační fotky jsem pořídil, jak krkavců, tak i strak. Bohužel, jak píšu, na pořádnou fotku jsou krkavci pořád daleko.
Mlýnské mne zlákalo k několika návštěvám. Srnčí jsem viděl jen ve stěně lesa, nebo v keřích. Okusují mladé výhonky dřevin, na šťavnatější pastvu si ještě chvilku musí zvěř počkat. Jít za srnčím nechci, předem vím moc dobře, jak by tato snaha dopadla. Chtěl jsem se podívat k jezevčím norám. Vzdal jsem to, v Červených lomech se znovu kácí. Jezevcům to vadit možná nebude, ale jen do té doby, než lesní dělníci vjedou do roklin. Vzpomněl jsem si na nory v Lomnici, přesněji v Pálkové dolině. Jenomže, stále ranní mráz mi doslova bere chuť na skútru do Lomnice vyjíždět.
Na jedné z vycházek mě zlákal smrkový porost, kde jsem loni fotil králíčky obecné. Zkusil jsem se na další vycházce do Mlýnského, do těch míst podívat. Podařilo se. Po necelé hodince sezení pod větvemi smrčků, se mi přilétl malý drobek ukázat. Dlouho se nezdržel, přesto fotoaparátu neuniknul. Stačilo jen pár rychlých cvaknutí závěrky a klenot smrkových mlazin byl na kartě. Jako vždy, po takovém foto-lovu odcházím hodně spokojený domů.
Těším se na další příchozí jarní dny a moc se těším, čím nás příroda s příchodem jarních, teplejších dnů překvapí.
Dokumenty ke článku - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/14889249