Co to je ?

V neděli ráno, dvacátého třetího mne to táhlo na Vajglovskou špici. Problém byl, nechtělo se mi brzo vstávat. Pozdějším příjezdem do revíru jsem si zavinil, že setkání se zvěří bylo jen na dálku. Nemohl jsem se pustit do šoulání mezi srnčí zvěř, zradil bych všechnu, co byla ještě na pastvě. S vysokou, jsem již nepočítal vůbec. Navíc, když jsem v sobotu, při návštěvě Mlýnského ani stopu od jelení zvěře nenašel. Naštěstí mne uklidnily fotky z fotopasti od kamaráda Pavla, kde má dva mladé jeleny v záznamu. Asi nějaká vysoká v Mlýnském přece jen bude. 

Jdu polní cestou jen tak, abych se prošel, vyvětral, když najednou postřehnu na balících sena nějaké, pro mne neznámé dravce. Zkouším je vyfotit, jsou daleko a v protisvětle. Nadcházím si tak, abych měl lepší světlo a dostal se blíže k ptákům. Šedivky, potvory mi neznámé ptáky vyhnaly. Zkouším znovu se dostal k dalším balíkům, kde ti záhadní ptáci zasedli. Jsou moc obezřetní, ale dvě fotky mám, tedy jen obrázky na veliký výřez. Chytrý z těch dravců moc tedy nejsem. Doma, po delším zkoumání si myslím, že jde o poštolku rudonohou. Vím, že u nás nejsou, ale …. Kamarádi mi odpovídali, že jde o ostříže lesního, dohadovat se ovšem nebudu. Nejsem odborník, abych mohl na sto procent určit "neznámého" dravce, kterého u nás vidím poprvé. 

V pondělí jsem chtěl vycházku za dravci opakovat. Nepodařilo se mi to. Důvodů bylo několik, ovšem rozepisovat se o nich nebudu. Snad v úterý mi vycházka za dravci vyjde. Bohužel, deštivé počasí mi nedovolilo vyjet včas a tak znovu to je nezdar s pozorováním dravců. Přesto jsem se do revíru vydal, ale až kolem osmé hodiny. Nelitoval jsem. 

Při příjezdu do Lágrů se začalo deštivé mrholení měnit ve vydatný déšť. Zaparkoval jsem hned při prvním vjezdu do lesa a okamžitě mé kroky vedly pod hodně rozvětvenou břízu. Strom, pod kterým často sedávám, (to místo, kde jsem nafotil celou sérii srnčího milování) mi poskytlo skvělý úkryt před pořádným lijákem a větrem zároveň. Celou třičtvrtě hodinu trvalo, než se průtrž přehnala. Mám oblečení, které vydrží všelijakému, nepříznivému vlivu počasí a dnes mi hodně pomohlo. Větrná smršť se přehnala, déšť pomalu ustává a já si říkám, že to je ten pravý čas, pro pohyb zvěře, hlavně srnčí. Z dřívějších dob, kdy byl náš revír Mlýnské, moc dobře vím, že po deštích srnčí často chodí lesními linkami a občas se ukáže i v přilehlých loukách. Sedím více než hodinu a nikde se nic nepohnulo. Obloha stále zatažená, jen místy se malinko dostává světla do krajiny. Dávám si fotobatoh na záda a jdu se projít kolem stěny lesa, podívat se do druhé luční enklávy. Vítr mi hodně pomáhá tlumit kroky a tak se mi nepozorovaně daří dostat na roh lesa. Jen co kouknu do louky, okamžitě tajím dech. V louce se paství srna se srnčetem a srnec šesterák. To by jste ani nevěřili, jak to ve mne začalo pumpovat! Fotoaparát v batohu, já na otevřeném místě. Okamžitě jsem couvnul, sundávám batoh, vytahuji fotoaparát, nasazuji clonu a teď se snažím, přes vysokou trávu u stěny lesa dostat na roh, kde budu moct zvěř pozorovat, po případě fotit. Dávám si veliký pozor kam šlápnu, a hlavně, abych nebyl viděn. Konečně se mi podařilo zdolat nejhorší místo a jsem u krajního smrku. Kleknout si nemůžu, vysoké trávy by mi znemožňovaly výhled i s fotografováním. Nevadí, využívám dlouhé, smrkové větve k opoře, první snímky mám na kartě. Srna se srnčetem se v klidu paství, úžasný zážitek s nádhernou podívanou. Srnec je trošku dál v louce, ale pomalu se přibližuje. Nebýt smrkové větve, která mi poskytuje oporu pro mé rozechvělé ruce, asi bych ani fotku neudělal. Hodně jsem překvapen, zároveň šťastný, že mé úvahy o zvěři v deštivých přeháňkách vyšly dokonale. Užívám si celé podívané neskutečně a do sytosti. Mám sice prsty chladem zkřehlé, nohy mne začínají v takové poloze odmítat poslušnost a o zádech ani nemluvím. Adrenalin ve mne veškeré tyto neduhy potlačuje a já se snažím využít každé, zvěři nabídnuté okamžiky uložit na kartu. Nebudete věřit, ale já si dnešního pozorování užil necelé třičtvrtě hodiny. Vítr jsem měl na mé straně, zvěř mne za smrkovými větvemi neviděla. Celou dobu čekám, že srnec bude následovat srnu se srnčetem a zatáhne za nimi do lesa. Měl bych další, snad úžasný portrét. Bohužel, tu radost mi nedopřál. Zalehnul v malé mezičce, která dělí pole, dnes již strniště a louku. Já čekal dobu, jestli se šesterák uráčí a vydá se za srnou se srnčetem. Nedočkal jsem se. Znovu se začal zvedat vítr, přihnal prudký déšť a moje dobrodružství se srnčí zvěří ukončil. Musel jsem vycouvat ze svého stanoviště, srnec taky nečekal a okamžitě zmizel v lese. Já co nejrychleji ukládám fotoaparát do batohu a rychlými kroky peláším ke skútru. 

Domů přijíždím hodně a hodně spokojen. Má úvaha o tom, že zvěř v takovém počasí může být venku, se potvrdila. Dnes mám velkou radost z dnešní vycházky i když „neznámého“ dravce, jsem ani nezahlédnul.  

Odkaz k fotkám - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/16085828