Duben v kostce

Přichází konec dubna, pořád marně chodím po revírech, abych konečně mohl uspokojit mou letošní touhu o dobrou fotku i se skvělým zážitkem. Tak mizerný rok se setkáním se zvěří jsem snad ještě neměl. V Mlýnském, bohužel díky LČR je zvěř totálně vybitá a tak jsem se vrátil na louky, jen abych aspoň něco viděl. Je to snad můj návrat k začátkům fotografovaní? Ne, jen na krátko jsem opustil lesní honitby, poslední dny se toulal po loukách nad Vajglovem a snažil se o fotku zvěře. Přiznávám, srnčího bylo všude jak za starých časů, zajíců podobně, liška na vycházkách nechyběla a přesto jsem pořídil jen pár dokumentačních snímků. Bohužel nic, co by vystoupilo na vyšší úroveň, třeba na takovou, jakou má kamarád Martin.

I tak, mi snímky daly pěkně zabrat. Fotka ležícího srnce v trávě, navíc v protisvětle mi nemožně protáhla svalstva v nohách a zádech. V polo-dřepu, někdy po čtyřech jsem se snažil o jakýsi obrázek. Kdysi dávno se mně takové foto povedlo, ale dnes byl vítr proti a má snaha přišla v niveč. Námaha byla prostě marná, bez vysněného snímku.

Slunce a zpěv ptactva mě zlákalo k odpočinku. U jednoho lesíka na Kalvárii jsem se posadil a rozjímal. Vzpomínky mne zavedly do let dávno minulých, tak jak to bylo za starých časů. Tenkrát jsem měl psy, flinty, myslivost byla pro mne vším, fotografování zvěře mi bylo naprosto cizí, asi je to škoda, ale těch let jsem si neskutečně užil. To bylo období, kdy táta, strejda, dědeček mne provázeli honitbami a vštěpovali mi do hlavy, co je příroda, co je zvěř, jak se ke zvěři chovat, jak jí chránit i jak zvěř s úctou a pokorou lovit a jak matku Přírodu ctít, jak jí děkovat za všechno čím nás obdarovává…..

Při myšlenkách z dávné minulosti mne vytrhne něco! Zajíc. Okamžitě beru fotoaparát a hned mám jasno, jak by mohla fotka vypadat. Bohužel, zajíc byl nekompromisně proti. Nebyl jeden, během vycházky, jako by se ušáčci domluvili a všechny, které jsem na dnešní vycházce potkal, byli za jedno, kloudnou fotografii mi prostě nedovolili pořídit.

Další, a to podvečerní vycházka směřovala k jezevčím norám. Kromě srnečka, který prošel nedaleko remízku, nebylo nic. Jezevci chodí až hodinu po setmění, jak fotopast prozradila. Navíc ve zmole je tma, a to moc brzy. Stromy, které obklopují noru, se začínají zelenat, dokonale znemožňují jakýkoliv průnik světla ke vsukům, však to znáte.

Velikonoční pondělí mé kroky zavedly k rybníku. Jen tak si chci posedět u rybníka, podívat se, co nového a když by se podařilo, tak ledňáčka vyfotit. Ledňáček po dobu dvou hodin nepřilétl, ale nenudil jsem se. Asi jak minulý rok, pozoroval jsem; potápky malé, slípky zelenonohé, volavky, labutě, kterým se snad konečně podařilo nerušeně zahnízdit, osamocení kačeři nechyběli.

Další plán mých vycházek, je obeznání břehů řeky Moravice. Skorci musí začít krmit a já bych rád po letech znovu chtěl najít nory ledňáčků, uvidíme. 

Dokumentační fotoa - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/13150634