Jednou za chalupou, jednou, jednou u řeky
Zima se poslední léta chová dost prapodivně, vlastně drží si svůj standard z těch uplynulých asi deseti let. Je z těch roků zřejmě nakažená. Sluníčka málo, mlhy na denním pořádku, poryvy větru nechybí a šedivost dnů se stává pravidlem. Pryč jsou již léta „Ladovských zim“. Jsou dny, kdy i sníh dokonce napadne, slunce se prodere přes mraky, ohřeje den, ovšem těch dnů je pramálo a takových roků ještě míň.
Konec roku 2025 nebyl nijak úspěšný, co fotolovu se týká. Postavil jsem si fotostan nad chalupou na tom samém štaflu, tak jako vloni. Tento nápad s krmelečkem nad chalupou se ve mne zrodil v roce 2022. Začátky se srnčí zvěří byly skvělé. Krmeleček navštěvovalo sedm kusů a než se dva daňci bohužel oběsili, byli pravidelnými návštěvníky také. Přikrmovací zařízení, které jsem postavil s vnukem skvěle splňovalo účel. Začátky byly jak píši opravdu úžasné, ne jen pro fotografování, ale hlavně pro super odpočinek po práci. Fotek mi tenkrát přibývalo, jenomže letošní rok kromě ptactva nic. Naděje po několika dnech s fotkami srnčí zvěře vzala za své. Srnčí navštěvuje krmeleček jen v noci, lišky a kuna místem procházejí nepravidelně a za hluboké tmy. Jediné co mi společnost při čekání ve fotostanu dělá, jsou ptáci. Fotek sojek, strakapoudů, brhlíků, sýkorek dokonce i šoupálci se párkrát ukázali, mám celkem pořízených hodně. Jenomže, pozorovat a fotit pořád dokola jedno a totéž člověka za čas omrzí. Pořád jsem přemýšlel, jak zkusit nalákat dravce.
Začal jsem měnit maskování fotostanu a výhled přizpůsobovat směrem k pastvinám. Dalo mi to zabrat, ale po několika dnech mám hotovo. Zbývalo mi jen na pastvinách vyřešit odsedací větve s „fotogenickým“ pařezem. Najít něco takového v lese, budete se divit, je vždycky můj největší problém. Nakonec i to mám nachystané, i s vytvořením pozadí tak, aby případné fotky nebyly prázdné za motivem. Zbývá vyřešit újeď, další nesnadný úkol. Nezbylo mi, než kupovat kuřecí polévkové směsi.
Tím jsem se dostal do roku 2026.
Těšil jsem se na vycházky za chalupu hodně. Však mám nalíčeno pro dravce, fotostan slušně zamaskovaný s dobrým výhledem k pastvinám i ke krmelečku. Teď už jde jen o štěstí. Každou vycházku nosím kuřecí směs, krmení pro ptactvo i oves do krmelečku. Srnčí, jak má založeno, berou oves dokud nezmizí poslední semínko. Sojky se jdou doslova utlouct po burácích, suchým, nalámaným rohlíkem nepohrdnou, strakapoudi kromě buráků berou všechno a na krmítku se slunečnicí je od drobného ptactva pořádně živo. Občas nalítnou straky, ale ty jsou opatrné až běda. Bohužel dravec žádný a krkavci párkrát jen přelétli nad lesíkem. Návnadu mi berou v noci lišky a to bych nestačil snad ani ufinancovat. Vycházky do přírody musím změnit. Podívat se k řece Moravici na skorce, liškám začíná kaňkování a to je další výzva k návštěvám jiných revírů.
Řeku Moravici po stranách svírají ledové příkrovy, jen uprostřed proud mrazům zatím odolává. Byla by to určitě zajímavá scéna, načapat skorce na zledovatělé hladině. Hned na první návštěvě řeky skorce postřehnu několikrát prolétnout. Kačen je na řece hojně, posedávají kolem nezamrzlého řečiště, sem tam se ukáže volavka a i kormorán obohatil spektrum ptačí říše na Moravici. Bohužel, vždycky mimo dosah teleobjektivu. Po větvích stromů poletují straky, hrdličky nalétají k řečišti se napít. Člověk se nenudí, ale k dobré fotce mám všechno pořád daleko. Zkouším různá místa na březích, když už bych měl scénu na dosah, zase to mám tak, jako bych fotografoval z mostu. Nakonec se mi zalíbilo místo docela blízko k hladině a nabízelo mi v uvozovkách, pohodlnou čekanou u řeky. Vycházky střídám, jednou ke krmelečku zakrmit, několikrát k řece a nastávající, poslední lednový víkend se chystám do Pálkové doliny za liškami. Jsem moc zvědavý, čím mne revír nad Lomnicí překvapí.
U řeky jsem nakonec pořídil několik dokumentů. Skorce, bohužel vyfoceného podle mých představ stále nemám. Snad někdy příště.