Když, káňata mi spát nedají

   Je čtvrtek 26. a já odcházím nad chalupu, co mi fotopast prozradí. Ráno jsem nespěchal. Z domova odcházím v sedm. Venku je zataženo, silný vítr od severu, řekl bych na hraně vichřice. Však taky popadaly v noci stromy v hájku. Jsem hodně zvědavý, jestli noční řádění větru, kryt přežil. Naštěstí přežil bez úhony. Mírně poprchá, občas se kapky vody mění v sníh. Nad hájkem prolétá krkavec a od chalup odlétá nějaký dravec, nejspíš krahujec. Straky poletují nad zahrádkami, to mě nevadí, aspoň nebudou u vnadiště likvidovat ujeď. Než zasednu do krytu, pohodím návnadu, prohlížím záznamy ve fotopasti. Nic zajímavého, jen z večera lišky, straka, kterou jsem fotil včera, v záznamech není. To vypovídá o tom, že mám fotopast asi špatně nastavenou, co citlivosti a intervalu se týká. 

   Za necelou hodinu čekané se vůbec nic neděje. Sem tam se spustí déšť i se sněhovými vločkami. Začínám si říkat, že dnes, jsem měl zůstat doma, anebo jen pohodit návnadu a jít domů. Když už sedím v krytu, posnídám, dám si čaj a ještě aspoň půl hodinky počkám. Víc nemůžu. V noci i do fotostanu napršelo a v sedačce jsem měl snad litr vody. Naštěstí jsem si vody v sedačce všimnul dříve, než jsem se usadil. K snídaní mám dva koláčky. Jen co je sním, ani nedopiju druhý kalíšek čaje, před fotostanem se mihnul tmavý stín. Okamžitě zbystřím! Pohledem přes síťku v okénku postřehnu dravce! Nevěřím svým očím, k mé radosti je tam! U návnady sedí káně. Na první pohled, samec ze zdejšího páru. Nemalou chvilku kontroluje okolí, teprve pak se pouští do návnad. Ve mne by se krve nedořezal. Dech popadnout, tak jako vždy mám problém. Myšlenky mi okamžitě přeskočily k Martinovi. Zrovna včera mi povídal, jak měl štěstí s kánětem v lesním prostředí, kdy byl „zalezlý“ v klestí. Já mu říkal, že mám obavy, aby vůbec v lese káně na ujeď přilétlo. Ujišťoval mne, že mám věřit. Věřil jsem, ale zase jsem nevěřil, že po takových, velikých změnách v prostředí přilétne za dva dny. Celý rozechvělý se zkouším přes hledáček najít cíl. Nedaří se, hledáček mám zamlžený, musím ho otřít, to mne zdržuje, všechno mi dlouho trvá. Konečně mám dravce v hledáčku a znovu problém. Problém z ohniskem. Vůbec mne nenapadlo, že budu řešit, jak dostat celého dravce do políčka i s prostředím a s dobrou kompozicí. I když jsem si dával při přípravě vnadiště pozor na vzdálenost, málem mi to nevyšlo. Při fotografování musím řešit věci, které mne ve vzrušujícím zážitku dávají pěkně zabrat. Nakonec vše dopadlo dobře. Poradil jsem si po svém a při zpracovávání fotek u počítače neřeším moc ořezy, ani kompozici. Přesto, na další vycházku měním sestavu foto-vybavení. Na místo 600 mm si chystám 420 mm, to bude akorát. Káně mi nakonec pózovalo skoro celých čtyřicet minut. Nádherný zážitek, skvělá podívaná na dravce v lesním prostředí. O tom jsem snil celou zimu, celé období, od začátku mého vnaděni dravců. 

   Na závěr dnešní čekané mi zapózovala pěnkava jíkavec. V tom prostředí nešlo nabídku k fotce odmítnout a několik fotek mám na kartě. 

   Dnes, věřte odcházím naprosto spokojený. Slovy se nedá mé nadšení z dnešní, krátké, ranní čekané ani vyjádřit. Věřím, že nebude takové ráno poslední a již dnes se těším na další čekanou, na dravce, konečně v lesním prostředí.

Odkaz k fotkám - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/14991976