Když už jsem nevěřil ...

   To bylo tak. V pondělí ráno jdu nad chalupu ještě před svítáním. Do plátěné, staré tašky beru trochu ovsa s kukuřicí a slunečnicí. Srnčí pořád bere, tak proč jim nepřilepšit. Na kukuřici znovu začaly létat sojky a slunečnici navštěvuje čím dál více druhů drobného ptactva. Jen mám problém v tom šeru a pohledem přes síťku v okýnku všechny rozeznat. Fotopast mi z minulého dne a noci nic neprozradila. Nepřepnul jsem jí do módu snímání. Ještě předložím na ujeď a v šest už sedím ve fotostanu. Rozbřesk vlastně žádný není. Zatažená obloha, studený vítr od severu, který postupně zesiluje mi dobré vyhlídky na světlo nepřináší. Přesto vydržím aspoň do půl deváté. Když dravec přilétl na ujeď, tak skoro pokaždé kolem osmé hodiny ranní. Koukám na hodinky, už je deset minut po osmé a káně nikde. Že by dnes neměla „hlad“? V zápětí příčina dravcova absence, je zřejmě vysvětlena. V horní části lesa se najednou ozvala motorová pila, padání stromů. Pohled z pravého okýnka mne dorazil, přes pastviny jede lesácký traktor. To teprve začal rachot! Jen co přijel k lesu, spustil drcení větví a klestu. V mžiku ptactvo utichlo a bylo pryč. Tak takovou zradu jsem vůbec nečekal. Dost naštvaný na likvidátory lesů balím věci a odcházím domů. Mám doslova po náladě, navíc s myšlenkou, jestli jejich nájezd na les přežije hnízdo káňat a vůbec, dalšího ptactva. Takové myšlenky nemůžu z hlavy vyhnat, ani doma. Pořád musím myslet na tu dnešní, bezohlednou dobu. Hlavně, jak se stále mluví o vztahu k přírodě a o ochraně ptactva a různých živočichů. Jsem naštvaný a to dost! Vždycky, když si plánuji celý vývoj daného druhu pozorovat i s fotografováním a se skvělými zážitky, neklapne to. Tak, jako loni s motáky na našem rybníce. Jedna osoba po okolí roztroubila, že na rybníce hnízdí orli. No a jak to dopadlo? Zvědavci z Břidličné i s „paní chytrou“, svými neustálými návštěvami motáky vyhnali. Ještě teď, když se o této záležitosti zmiňuji, tak mne berou všechny čerti.

   V úterý ráno nad chalupu nespěchám. Severák i s deštěm má trvat celé dopoledne a vítr znovu sílit. Říkám si, když je takové škaredé počasí, nebude aspoň nikdo chodit ven, bude klid. Nad zahrádkami mi okamžitě padnou do oka popadané stromy přes ohradník z minulé vichřice. Tak ty neuklidili, ale kácet se musí! Krávy popadané smrky obraly i s kůrou, jen „polonahé“ kmeny po kravách zůstaly. V záznamech z fotopasti vidím, jednu zvědavou osobu, jak prohlíží krmeleček, večer lišky a v noci srnčí s kunou. Přes den žádné ptactvo v záznamech není, ani straky, ani sojky a káně samozřejmě chybí také. Uvelebím se ve fotostanu, posnídám, dám si čaj a uvidím, co ráno přinese. Nárazy větru zesilují, dešťové přeháňky pomalu ustávají, jen světla by mohlo být více. Čas se blíží k půl osmé, pily slyšet nejsou, traktor žádný, že by měli lesáci hotovo, nebo dnes nevyjedou? Na pastvinách postřehnu straky a před krytem, na kukuřici sedí dvě sojky. Aspoň něco k pozorování. Přesně, pět minut před osmou přilétla káně. Tentokrát mi její přílet neuniknul. No, tak to je super. První dávka fotek je na kartě. Mám okamžik, při jejím dosednutí na zem. Zkontrolovala okolí, tak jako vždy. Nespěchala, pomalu a s neustálým hlídáním se dala do návnady. Zkouším krátké video, udělám jen několik fotek, hlavně čekám, kam si dravec sedne, až se nasytí. Znovu před odletem použil jeden z pařezů, oblíbil si je. Na nachystané „odsedáky“ nesedá, oblíbil si pařezy a já to nezměním. Aranžovat něco nového, jiného, ba zajímavého nemá cenu. Všechno nachystané ignoruje. A z pařezů si oblíbil ten vyšší. Mám radost, je to přirozené lesní prostředí i se slušným pozadím do fotek. Ovšem změnu by to chtělo, zatím mne nic nenapadá. Momenty při odletu nestíhám vůbec zachytit. Je to blízko a vždycky postřehnu jen konec rýdovacích per. Přesto mám neskutečnou radost ze skvělých, dnešních zážitků i slušných fotek. A co závěrem? Nic. Tak, jak jsem psal minule. Závěr, pokud lesáci všechno nevykácí a dravce nevyženou, zatím nebude. 

Odkaz na fotky - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/15019612