Mlhavé ráno.

             Dnešní nedělní ráno bylo až do půl deváté zahaleno v mlze, aspoň v našem revíru a blízkém okolí. Hned jsem si taky díky stižené viditelnosti zradil srnce, který byl zalehlý v trávě. Srnec nečekal, pár skoků a byl v lese. Dalšího jsem viděl přecházet mezi balíky sena a ani se nezastavil. Byl to hledající, dvouletý mladík. Při šoulačce kolem stěny na mě kouká siuleta srnčí zvěře. Opět srnec. Vytáhnu vábničku, zkusím písknout, reakce byla okamžitá, ovšem pro vítr si nazapomněl jít.

            Další pochoďák jsem nasměroval do Lágrů, jeto zhruba pět kilometrů. Zvěře bylo dost, jenom že mlha mně stále znemožňovala kloudný snímek. Chvílemi byla tak hustá, že nabylo vidět dál jak na dvacet kroků. Při poryvu větru a zřídnutí mlhy jsem postřehl postavy srnčí zvěře v protějším svahu.

 K srnci, který si hlídal srnu se mi povedlo přiblížit na slušnou vzdálenost, ještě to pár metrů chtělo, ovšem srna bedlivě hlídala a přes horizont se k nim blížil další srnec, nešlo to. Přibližujícího srnce jsem neobeznal. Jak mile přicházející srnec zjistil protivníka, dal se rychle k ústupu, zřejmě mladík. Srnčí pár se pomalu popásal, občas udělal kolečko a zalehnul.

Pokus po čtyřech, který následoval nepřinesl kýžený výsledek. Terén, kde jsem se nacházel, moc podmínek pro lepší fotku nenabízel. Pár fotek s velikými obtížemi jsem přesto pořídil. Nakonec se srnčí zamilovaný pár dal velice svižně do pohybu a zmizel v lese.

            Za enklávou lesa a v husté mlze vidím další dva kusy. Dokonce srna vybízela mladíka k aktivitě. Bylo evidentně vidět, že roček toho má dost, po každém proběhnutí okamžitě zalehnul a srna si opět musela jít pro něho. Pokusil jsem se k nim dostat blíž, srna byla proti a milého srnečka si odvedla za zamlžený horizont.

            Konečně u Lágrů. Rozsáhlé lesíky se spoustou zajímavé a neproniknutelné krytiny. Měl jsem věci už zabalené, že nic nebude. A přece. Napadlo mě si jen tak zkusit písknout, co kdyby. Tuto situaci jsem hodně podcenil. Po zavábení najednou srnec z lesa venku a já mohl jen koukat jak z jara. Vysoké paroží, nevím, jestli šesterák, nebo vidlák, každopádně pěkný srnec, jak postavou, tak i parožím. Nečekal, otočka a byl zpátky, tam odkud vyšel. Snad příště.

            Vycházku mi zpestřilo pět křepelek, které mi vzlétly pod nohama, když jsem končil s dnešní ranní zamlženou vycházkou.