Nové překvapení u vody

To, že chodím k našemu rybníku si odpočinout a pozorovat co nového se na rybníce děje, jistě víte již z předešlých příspěvků. Nechtěl jsem se už o návštěvách rybníka ani rozepisovat, ale překvapení, které tento víkend na rybníce na mne čekalo, si pár řádku snad zaslouží.

Sobota ráno, zatažená obloha, venku pět stupňů, žádný výhled na lepší počasí není, ani předpověď nic lepšího neslibovala. Z domu vycházím kolem půl šesté a v podstatě jdu jen, abych se vyvětral. U rybníka je nezvyklé ticho, jen sem tam se ozve potápka malá se slípkou zelenonohou. Než se usadím, letmým pohledem zkontroluji louku za rybníkem, to jen jestli srnec se na louce nepase. Nepásl, ale z lesa se přece jen ozval. Kolem hráze od řeky Moravice přibývají chodníčky, zřejmě od vyder, jistě to nevím, ale bobři to nebudou. Sednu za maskovačku, nechávám ji tam, nebaví mě jí neustále balit a zase připevňovat na větve stromu, nachystám foťák, naliji si čaj a pozoruji hladinu, přitom poslouchám hlasy vodního ptactva. Nad hlavou mi prolétl moták, samec to byl, samice lítá až za ostrůvkem, na focení však daleko. Moc mi to nevadí, těším se, až budou krmit mladé, mám plán, jak se přiblížit, ovšem, jestli plán vyjde, se teprve uvidí. Přes maskovačku pozoruji potápky, lýsky, kačeny, některé za sebou už vodí mladé, pěkná podívaná to je. Jen se bojím, že motáci, co se zabydlují za ostrůvkem, provedou v přírůstcích selekci. Co naplat, patří to do koloběhu přírody. Kačenám nevěnuji moc velkou pozornost, až připlavou k mému břehu, teprve zpozorním! Vždyť to není „obyčejná“ březňačka, tak co to zase je za druh? Ptám se sám sebe. Okamžitě se přitahuji k fotoaparátu a dvě fotky, než kačena zmizela v rákosí, mám na kartě. Prohlížím fotku, pořád mi ten opeřený tvor někoho, nebo něco připomíná. Nadávám si v duchu, však jsi dělal zkoušky z myslivosti a ty nevíš co to je?!!! Doma se musím podívat do knížky, je to ostuda! Ale v hlavě se přece jen rozsvítilo, ano, to je ono, párek kachen kopřivky obecné. No, podívejme se, tak to u nás je snad poprvé v životě, co pozoruji kopřivky obecné. Nádhera, mám fotku kačera, a jsem znovu šťastný za tento nádherný, nečekaný moment.

V neděli, až přestalo ráno pršet, jdu znovu k rybníku, snad pro lepší fotku kopřivek a chtěl bych do hledáčku dostat celý pár, snad se to povede. Při příchodu k rybníku se rozhoduji. Napřed rybník obejdu i pod lesem, pokusím se najít hnízdo motáků, pak se vrátím a počkám si někde na hrázi u kolejí na kopřivky. Hnízdo motáků jsem nenašel, předem bylo jasné, že ho nenajdu, však se nebudou vystavovat očím člověka a čekat v lese nebudu, počkám, až budou krmit, ovšem hnízdo labutí mému zraku neuniklo, tak aspoň jednu fotku udělat a pryč. Vracím se zpátky na druhý břeh. Usednu pod strom, v dálce pozoruji kopřivky, na dobrou fotku to je daleko, tak aspoň dokument. Z pod břehu, kousek vedle mne na hladinu vyjely mladé kačenky i se starostlivou mámou. Nabídnutou příležitost jsem neodmítl, fotka byla hned na kartě a ne jedna. Rozhlížím se, ale co zas to je u ostrůvku? Motáci předvádí snad zásnubní lety a to jsem si myslel, že samice již sedí na hnízdě. Ano a teď dokonce se páří, parádní podívaná, skvělý zážitek a i dokumentační fotky jsem pořídil, i když na dobrou fotku byl děj moc daleko, radost mi to nepokazilo.

Nevím, kdy mne vycházky zatáhnou do lesních končin za spárkatou zvěří, ale teď se mi rybník moc opouštět nechce.   

Odkaz na fotografie - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/13276814