Páteční ráno

Nebudu všechno psát, říkal jsem si před odchodem do důchodu, ale někdy to asi nejde. Dnes, pátek ráno, zatažená obloha, slibovali déšť. Nic, ani kapka, jen dusno a tma. Přesto jdu aspoň k rybníku, nevydržím ležet, ještě jsem si nestačil zvyknout na volnost. Budím se kolem čtvrté, tak, jak jsem byl naučený. Přibaluji pláštěnku, jen pro jistotu, nepromokavé kalhoty taky. Namlsal jsem se, co budu zapírat. Včera se dařilo až moc, dnes kdyby aspoň jeden z drahokamů přilétl, mohl by i s rybkou.

Všechno probíhá tak jako pokaždé, jen je dnes nějaký klid. Začíná lehce poprchat, nevím, jestli se spustí liják, nebo to bude jen pár kapek. Pro jistotu vytahuji z batohu kousek staré pláštěnky. Nosím jí pro případ velkých dešťů, aby foto-výbava i když prý voděodolná, netrpěla. Snažím se přikrýt teleobjektiv s fotoaparátem, dost to šustí a jak moc jsem poznal v zápětí. Za mým stanovištěm, snad dvacet kroků se ozval srnec! No, ale jak „nadával“ až mě mrazilo. Vždycky si říkám, že se kousek za mnou může pastvit srnčí. Dnes jsem při příchodu, tak jako vždy traviska za hrází prohlížel. Žádný pohyb, žádná červená skvrna nikde vidět nebyla, srnčí jsem tedy vypustil z myšlenek. Jak píšu, nepozornost, šustot pláštěnky a bylo po všem. Srnec by se zřejmě objevil vedle mne, vítr byl dobrý. Pěkně jsem si vynadal a zasedl, déšť žádný nepřišel, o to víc jsem byl naštvaný.

Ze špatné nálady mne vysvobodil ledňáček. Seděl celkem dlouho, ale žádná rybka v zobáčku, nic, jen v klidu seděl a pak odlétl. Pořídit pár fotek problém nebyl, bohužel fotku, jakou jsem chtěl, zase nemám. Možná příště. Zakousnu se do sladké snídaně, tu zapíjím čajem, v tom postřehnu něco přilétat. V letu nebylo poznat, co je to za návštěvníka, jen vím, že ledňáček to není. Návštěvník sedl na místo ledňáčků, koukám, on to Pisík obecný. Dlouho na rybníce vidět nebyl, dneska mi však radost udělal a to velikou. Vydržel sedět na „klacku“ celou hodinu. Fotky přibývaly na kartě, podle toho, jak se ptáček předváděl, na video také došlo.

Potřebuji už jít domů, ale co s návštěvníkem, jak ho zradit a zároveň nevylekat. Dlouho čekám, snad se mu zde přestane líbit a odlétne sám. Hodinky načítají další hodinu, nic musím se o zrazení pisíka postarat sám. Začínám s balením věcí, pěkně pomalu, postupně. Třeba si všimne, že není něco v pořádku a odlétne. Neodlétl. Mám všechno sbaleno, jen batoh dát na záda a jít. Konečně, pohyb s batohem ho z větve zvedlo a odlétl. Odlétl volně, bez nějakého vyděšeného vzletu. Jsem rád, třeba se zase někdy vrátí.

Tak to bylo dnešní, páteční ráno u rybníku. Srnec, tak ten mne dost mrzí, snad ho příště, nebo v říji „nachytám“. Přílet pisíka mi nezdar se srncem vynahradil, děkuji.

Odkaz na fotky - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/13518467