Po dlouhé době zasvítilo….
Po delším období, asi tak třech až čtyřech týdnech se konečně na obloze objevilo sluníčko, dokonce vydrželo svítit celý den. No, minulý týden také pustilo z oblohy pár paprsků, ale jen na tři dopolední hodinky, byl jsem v práci a využít tohoto krátkého světla jsem nemohl. Využili ho jiní, třeba M. Žatka a využil ho opravdu velice skvěle. Sojky, které se mu povedli vyfotit v krátkém nabídnutém světle, jsou nádherné, gratuluji. Vrátím se, ale k prosluněnému dni a to byla středa 10.12.
Jak uvádím, středa – 10.12 vstávám asi o půl šesté ráno a zjišťuji, že předpověď počasí nelhala. (Nelhala na Norských webových stránkách, kam chodím pro předpověď počasí již několik let, odkaz mi kdysi poslal kamarád Kovi). Svítí měsíc, mínus třináct stupňů, prostě počasí, na které jsem čekal pěkně dlouho. Chystám si nádobíčko, vařím kávu a přemýšlím, kterým směrem se vydám. Vítr je sviňa, zase proměnlivý. Nevadí, kudy půjdu, se rozhodnu až při cestě do revíru. K prvnímu krmelci jsem šel do Břízek, potom za Jezírka. Dál má trasa směřovala na Kalvárku, Vajglovsko a kolem Drábkového lesa domů, do Břidličné a zdánlivě proti větru. Cestou ke krmelcům jsem neviděl ani chlup, bylo mi to divné. Takové krásné počasí a zvěř nikde. Dosypal jsem obilí do korýtek a těšil se, až budu konečně na Kalvárce. (Jedna z části revíru, kterou tak nazýváme). Pomalu vycházím z lesního porostu, všude klid, žádné srnčí. Na Kalvárce jsem si pořídil pár snímků našeho revíru. Takovou scénou se nadalo pohrdnout. Navíc, při představě, že na modrou oblohu můžeme čekat opět několik dní, možná týdnů. Po těchto pořízených snímcích jsem pomalu pokračoval nad Vojglovsko, kde jsem věřil v setkání se srnčím.
Ano, bylo tam. Přehazuji objektivy a začíná přibližování k pastvící se zvěři. Tolikrát opakované, tolikrát předem ztracené, ale stejně mně to vždycky vyprovokuje k pokusu o vytvoření snímku této krásné zvěře. Zvěře, která je opravdovou ozdobou naši přírody. Jak se mi celá záležitost zdála jednoduchá, tak tedy nebyla. Srnčí se velice rychle vzdalovalo od meze, po které jsem se k ní snažil dostat. Začal jsem tušit, že znovu mé snažení skončí bžundou. Také ano. Než jsem se po čtyřech doplazil na, předem vyhlídnuté místo, srnčí bylo o dobrých padesát metrů dál. To jsem ještě nevěděl, že pod mezí stojí další kus srnčího. Byla to srna. Celou tu dobu mně pozorovala a taky to dala ostatním hned vědět typicky srnčím chováním. Když něčemu srnčí zvěř nedůvěřuje, stojí jak sochy a dlouhou dobu jistí. Rozevřenými zrcátky upozorňuje další kusy o blížícím se nebezpečí, přitom stéle hledí do míst, odkud nebezpečí hrozí. Člověk v nepohodlné pozici nevydrží, musí se pohnout a aspoň zakleknout na zem. To ovšem stačí, aby se zvěř dala do pohybu. Každý jistě ví, že už se ke zrazené zvěři na slušnou fotografickou vzdálenost nedostane. Nějaké fotky jsem přesto pořídil, ale zase nic moc. Potřeboval jsem chvilku oddechu pro mé unavené nohy, bolely mně tak, že jsem nevěděl, jestli vůbec dojdu domů. Žízeň, že bych se mohl o ní opřít a v batohu mi zbyl jen pomeranč. Díky za něj. Pomohl a osvěžil. Jak píšu, srnčí, na příkaz zkušené srny za krátko odběhlo k protějšímu lesíku, do bezpečí. Já si sbalil fidlátka do batohu a kráčel pomalu domů. Setkání s další zvěří jsem již nevěřil.
Opět omyl! Při příchodu k plotům za vesnicí, jsem si na hlas ulevil, jak sem to zase dneska zmastil. A věřte, že jsem to zmastil dokonale. Po mých úlevách, asi tak patnáct metrů od mé maličkosti, se zvedly dva kusy srnčího. Koukaly na mne jak z jara, který že to dobroděj je tady ruší z odpoledního odpočinku. Samozřejmě, já měl sbalené vybavení a tak mi nezbylo, jen se dívat. Můžete si představit, jak jsem si v duchu nadával. Ale co už. Však i bez fotografování je krásným, vzrušujícím zážitkem zvěř pozorovat, kochat se její ušlechtilou krásou a nechat je v klidu odejít do nejbližší krytiny.
To byla tento den má tečka, za touto vycházkou do revíru a stejně moc hezkou vycházkou do revíru. Vždyť jsem viděl dvanáct kusů srnčího, pěkné srny i srnce. Celou srnčí rodinku a nakonec ještě při návratu domů za posledními chalupami další dva kusy srnčího.
S pozdravem MYSLIVOSTI A FOTOLOVU ZDAR