Po dvanácti dnech znovu ...

        Přesně dvanáct dní uplynulo, co jsem odešel od řeky se špatnou náladou a jsem na Moravici znovu. Prostě mi to nedalo a opět jsem vyrazil za drahokamy našich vod. Nemohl jsem stále zapomenout na nedávno prožité chvíle s těmito skvosty na této řece. Kde se uvelebím, jsem vůbec neřešil. Chtěl jsem jít k první noře, kterou letos ledňáček chystal pro hnízdění, podle mého výpočtu, pokud tam zahnízdili, by měli pomalu začít krmit. Věřit, jsem moc nevěřil, ale doufal jsem.

        Bylo 3.7 pátek odpoledne, když jsem se vydal k řece, usadil se, přehodil maskovačku a čekal. A já se dokonce dočkal. Za necelou hodinu si ledňáček sedl přímo nad noru na jednu z vrbových větviček, chvilku seděl a najednou zalétl do nory. Tak takový návrat k ledňáčkům jsem si ani nepředstavoval. To se opakovalo ještě dvakrát a pak dlouho nic. Nevadí, ledňáčci zde jsou, teď jen aby se nestalo, to co s předešlým hnízděním. Ukončil jsem čekanou a šel si nachystat kryty na druhý břeh, tak aby se dalo slušně pozorovat a samozřejmě také fotit, jak ráno tak i večer. Zároveň jsem jim nachystal odsedací větev k noře, abych na ní dobře viděl a aby se jim co nejdříve zalíbila. Toto odpoledne to bylo všechno.

        Druhý den 4.7 ráno vyrážím na novou pozorovací čekanou, to už do nově nachystaného krytu. Do krytu jsem usedl v pět ráno. O půl šesté, ostré písknutí a seděl tam! Seděl na mnou nachystané větvi. Chvilku se protahoval, pročesával peříčka a odlétl. Byl jsem moc rád, že mu kryt nevadil a odsedací větve se nebojí. To ráno jsem byl velice spokojený. Fotku jsem sice nepořídil, ale důležité pro mne bylo, že páteční setkání s nimi nebyla náhoda. Po dvou hodinách jsem se vracel domů.

        Další den 5.7 ráno jsem do krytu zasedl už o půl páté. Moje čekání trvalo přesně dvacet pět minut a už seděl tam, kde jsem si ho představoval, aby zasedl. Pro pořízení snímků byla ještě tma, nevadí. Byl jsem spokojený a těšil se z toho, že mám opět ledňáčky, kteří se zase dají pozorovat a při lepším světle i fotit. Delší intervaly mezi přílety ledňáčka mi zkracovalo další vodní ptactvo. Volavka popelavá mi přistála pár metrů předemnou, jenže za větvemi, za krátko přilítl skorec, krátce se zdržel a po jeho odletu připlula kachna divoká. Nudit jsem se opravdu nenudil, stále bylo co pozorovat. Tato ranní čekaná byla opravdu úžasná. Po představení těchto vodních opeřenců mi najednou zaznělo v uších ostré písknutí a ledňáček seděl přímo přede mnou. Tentokrát se mi ho podařilo i zvěčnit. Za nedlouho přilétl znovu a dokonce s rybkou v zobáčku. Zhruba za hodinu se mi na tuto větev přiletěl ukázat jeden z letošních mladých. Snímek letošního ledňáčka, zřejmě jednoho z mláďat, které jsem se snažil vyfotit při nedávném opouštění nory, se mi také podařil. Tak přece jen, některý z letošních ledňáčků přežil, ale jak rychle opustili noru a vůbec její okolí, to jsem stejně nechápal. Škodná je tedy nevyplenila, což je moc dobře, jen se mi nepodařilo je zachytit, když opouštěli své bydliště. Z této ranní čekané jsem se vracel domů ve velice skvělé náladě. Bodejť by ne, vždyť jsem viděl a vyfotil mladého ledňáčka a dospělého, jak začíná krmit další mladé. Navíc se mé propočty o hnízdění v této noře potvrdily. Nedokážu to sice určit přesně na den, ale rozmezí dvou až tří dnů určitě.

        Tímto dnem, nedělí 5.7 se pouštím do dalšího pozorování našich drahokamů na řece Moravici. Znovu a velice rád podstoupím tento maraton nekonečných čekaných v krytech a za „každého“ počasí. Každý volný čas se budu snažit zasednout do jednoho ze dvou krytů a s napětím pozorovat, co nového se děje, (samozřejmě s největší opatrností, tak abych ledňáčky nezradil - navyhnal), Jak často krmí, jestli krmí jen sameček, jestli a kdy se přidá samička a jestli to je jejich poslední letošní hnízdění. Všechno se pokusím zapsat a s Vámi, návštěvníky mých stránek se o tyto nevšední zážitky podělit.