Překvapení po třech měsících

Nad chalupou nastal pro mne, snad úžasný, přelomový moment. Napřed, ale jen stručně několik řádků z návštěv Mlýnského. 

To byl den, kdy jsem se vrátil od zubaře a ven se mi vůbec nechtělo. Ráno hustá mlha, šedivé, přímo hnusné počasí. K polednímu času začalo slunce prostupovat mlhou a já si řekl, že se pojedu podívat aspoň ke kolejím do Mlýnského. Obejít celý úsek, který mám ve zvyku mi dal zabrat. Odměnou mi bylo krátké setkání s daňčí zvěří. Bohužel, mojí chybou, bez fotky. Další šoulačku uskutečňuji nastávající ráno. Procházím starými linkami nad kolejemi, po zimě se po průsekách celkem dobře chodí. Stejně mne srnčí za jednou zatáčkou vidělo dříve. Vycházku mi zpestřila sluka, vzlétla kousek od ochozu zvěře. Udělala mi radost, dlouhozobka, však jsem je několik let ani nezahlednul. Při další vycházce, při rozednívání pozoruji laň s kolouchem, jak zatahují strašně brzo do lesa. Jít za nimi se ani neodvažuji. Kousek dál, ještě za šera mi jednu z linek po které procházím přesazuje zvěř. Jeden kus, myslím si že divočák. Z těchto návštěv si žádný, když pominu veverku, foto-úlovek neodnáším. Ovšem, malou radost přece jen mám. Zvěř jsem viděl a ne málo. To ještě za poslední táhlou zatáčkou staré cesty na mne kouká srnec. Paroží v líčí, ale to bylo všechno co jsem v tak krátký okamžik stihnul postřehnout.

Máme tady polovinu března a já si říkám, že bych měl jít nad chalupu pro věci. Sbalit stativ, sedačku, fotostan a na louce uklidit „foto-lovecký ateliér“. Beru sebou krmení, jak pro srnčí, tak pro ptactvo, ještě přibírám z mrazáku balíček kuřecích skeletů pro dravce. Naposledy nad chalupou posedím a touto vycházkou se vlastně rozloučím s návštěvami této lokality. Tuto konečnou, jsem si naplánoval na úterní ráno, sedmnáctého.

Ráno vstávám, obloha bez hvězd. Předpověď říkala, že má dokonce sněžit. Přímo počasí, jak dělané do foto-krytu. Do krytu usedám v šest. Nesedím dlouho, asi po dvaceti minutách, vnadiště berou přímo útokem straky. Několik fotek pořizuji, ale opravdu jen několik. Fotky strak mám a pořád stejné, na letovky nemám. Po sedmé hodině začíná sněžit. Předpověď, kupodivu nelhala. Sněžení zesiluje a k mé radosti, sníh neroztává. Teď by to chtělo něco zajímavého do fotek, říkám si pro sebe. To už sedím v krytu přes hodinu, naráz přistane na vnadišti hnědý „velký“ pták! Hrklo ve mě, jak ve starých pendlovkách. Káně lesní! To není možný, já byl vyslyšen! Tak to jsem vůbec nečekal! Konečně se vzpamatovávám, snažím se fotit, ale autofokus má problém zaostřit na hlavičku dravce. Lamentuji, ale nevzdávám se. Vím, že jsem se s tím problémem párkrát setkal u sojek, když bylo jakési divné světlo a také se sněžením. To by nebylo nejhorší, fotoaparát stejně zaostří, ale já nevidím. Hledáček mám zadýchaný, orosený. Rychle, aspoň trochu ho zprůhlednit. Konečně se začínám uklidňovat. Pozoruji dravce, vypadá to, že hned tak neuletí. Jen ty, „potvory straky“ návnadu roztahaly, navíc mimo mou představu o kompozici. Nevadí, hlavně že dravec nikam nespěchá. Nakonec mám snad přes sedmdesát fotek. To zas bude „zážitek“ u počítače. Promazávání a vybrat jen ty, co stojí za uchování. Téměř čtyřicetiminutový, nádherný zážitek, pozorování s fotografováním mi dravec poskytnul. Příroda se nade mnou dnes smilovala i sníh mi z nebes seslala. Neskutečný, pro mne dech beroucí podívaná s úžasným zážitkem, při rozloučení se z touto lokalitou. Však tři a půl měsíce navštěvuji tohle místo s vidinou fotek dravce. Dnes jsem byl vyslyšen. Loučení, jak jistě uznáte, se samozřejmě odkládá. Zítra ráno jdu pokoušet štěstí znovu.

Ještě v dopoledních hodinách jedu do obchodu pro kuřecí skelety, hned beru tři. Všechno si chystám tak, abych se ráno nezdržoval. Odpoledne se „mazlím“ s fotkami, některé si upravuji, některé nechávám na horší časy. Večer uléhám s vidinou krásného rána. Však, vytouženého rána se dočkat nemohu. Moc se těším, zároveň si říkám, to se snad nemůže opakovat. Takové štěstí zase nemám. Vždyť jsem si vlastně štěstíčko vybral dnes ráno. Uvidím.

Ráno je konečně tady. Pohled z oken mi dává naději na slušné světlo s východem sluníčka, nebude tak ostré. Jemná oblačnost mi k fotografování nad chalupou vyhovuje. Vařím kávu, čaj do termosky, beru si něco lehkého k snídani. Postačí dva koláče. Do krytu usedám po půl šesté. Jsem spokojený, zároveň napnutý jak struna, co se dnes bude dít. Úžasný zpěv drobného ptactva začínají překřikovat straky. Nad krytem se probudili hřivnáči a kousek vedle křikla sojka. Něco většího mi prolétlo nad lesíkem. Škoda, že nemůžu vidět na všechny strany a na okolní stromy. Smysly mám našponovaný až běda. Slunce má zrovna vycházet a tak jako včera, první nálet provádějí straky.  Ne, že by mi to vadilo, ale znovu tahají návnady tam, kam já nechci. Bohužel, ovlivnit to nemůžu, jen doufám, že budou návnady stále v dobrém dosahu. Dnes, ještě není ani sedm hodin a káně z ničeho nic sedí u jednoho kousku návnady. Vůbec jsem její přílet, ani dosednutí neslyšel. Je silný severák, asi proto. Pořizuji několik snímků, když naráz uslyším nad krytem pískat dalšího dravce. Druhá káně prolétá nad hájkem. Sedící káně u návnady se přikrčila, několikrát pískla, zvedla se a byla pryč. Tak to je zrada. S tím jsem vůbec nepočítal. Necelou čtvrt hodinku vydržela na vnadišti a co teď? Ptám se sám sebe? Nic, posnídám, času mám dost, jen světlo bude čím dál horší. Neuběhlo ani půl hodinky, káně je zpátky. Koukám, připadá mi, že je jiná, taková pod rýdovacími pery neupravená a zavalitější postavou. Ještě než pořídím fotku, sedí na zemi druhá, tak to je nářez! Samozřejmě beru do hledáčku tu blíže a „upravenou“, štíhlejší tělem a připadá mí, že i delší postavou na vzhled. Straky dravce obtěžují, snaží se je od návnad odlákat, nebo jim aspoň kus z pod pařátu ukrást. Káňata se své kořisti jen tak nevzdávají, vždycky si kořist dovedou před strakami uhlídat. Zajímavé je, pozorovat dravce, jak si hlídá svou kořist. Nad návnadou se přikrčí, roztáhnou letky zároveň s rýdovákem, tím si kořist zakryjí a pak teprve hodují. Několikrát v této póze ostře písknou, dávají tím zřejmě najevo, že se potravy jen tak nevzdají. Takovou podívanou, jsem ani ve snu neočekával. Objektiv natáčím podle toho, jak se dravci chovají. Fotky přibývají a já se nemohu nabažit úžasné podívané. Dnes se na vnadišti káňata předváděla necelých třicet minut, pak jako na povel, obě odlétla pryč. O spokojenosti s jakou odcházím domů, psát snad ani nemusím.

Je čtvrtek, ještě tma a já už sedím ve foto-satanu plný očekávání. Určitě to už není náhoda, že káňata na ujeď přilétla dvě rána po osobě. Snad, dnes návštěvu nevynechají. Jasná obloha, mínus jeden stupeň, severák k tomu. Ptáci se dnešní ráno probouzejí tak nějak líně, straky si také dávají na čas. Ne, že by mě to vadilo, aspoň nebudou tahat návnady z ujediště jinam. Na dravce dnes čekám v uvozovkách dlouho. Až o půl deváté, to už jsem chtěl odejít, přistál první dravec přímo před krytem. Netrvalo dlouho a u odsedací rozsochy sedí druhý. Tak, a mám je tady oba. Znovu se mi dech zvyšuje, tep jede na plné obrátky. Straky, zlodějky okamžitě začínají dravce otravovat. Vybírám si jen některé momenty do fotek a málo jich není. Ovšem, mám vždycky problém, nabízenou příležitost stihnout vyfotit. Přesto snímky přibývají, čas letí a já bych si hrozně moc přál, aby před odletem jedna z káňat sedla na odsedací větev. Není možné! Přání mé je znovu vyslyšeno! Myslím si, že to je zrovna samec. Ten vyžehlený, upravený štíhlejší a delší v postavě mi na odsedák opravdu zasedl! To je nádhera! Nemeškám, okamžitě pořizují snímky dravce čistící si klovec na odsedací rozsoše, tak jak to u nich bývá zvykem. Nesmím promarnit jeho odlet! Pořád mám dravce v hledáčku, jen nepromeškat moment, to si stále opakuji. Je to tady, málem mi ulétnul bez fotky. Štěstí mi bylo nakloněno, já mám jeho odlet na kartě. Tak, to je super! Samozřejmě, jsem velice zvědav, jaká fotka bude až jí otevřu v počítači. Tady, po zhlédnutí nevypadá fotka špatně. Druhá káně svůj odlet ještě na chvilku odložila. Já přeostřují na, zřejmě samičku a znovu bych rád zachytil její opouštění vnadiště. Povedlo se to jen tak tak, ovšem v uvozovkách povedlo. Nejsem na takové záběry naučený, neumím to, ale když je příležitost, tak to zkouším.

Po půl hodině po odletu dravců balím věci, odcházím. Odcházím neskutečně spokojený a věřte, že nad chalupou nejsem tento měsíc naposledy. Určitě se ještě pokusím, když mi káňata nabídnou příležitost o nějaký lepší snímek, samozřejmě i se skvělým zážitkem. 

Odkaz k fotkám - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/14950589