Poštolkou to začalo

Je neděle dvacátého šestého července ráno, já se konečně donutil vstávat ve čtyři. Moc se mi teda nechce, ale chci se podívat do revíru a zjistit, jak to je se srnčí říji. 

Venku osm stupňů, vítr jihozápadní, obloha jasná, bez mráčků. Do Lágrů přijíždím po páté hodině. Cestou bylo vidět srnčího celkem dost, samotné srny i srnce se srnami. To mne hodně potěšilo. Říje je tady a já se nemohl dočkat, až zaparkuji. Stroj odstavuji v jedné loučce hned vedle cesty. Chystám si věci a pomalu jdu obejít les tak, abych stále šel proti větru. Slunce se přehouplo přes horizont, je úžasné světlo, jen zvěř mi do něho chybí. Ještě zhruba padesát metrů a musím přejít hodně zarostlou meliorační příkopu. Špatně se mi příkop zdolává, ale konečně jsem i za ohradníkem. Jdu si na chvilku sednout pod košatou višeň. Chci chvilku posedět, pak jít kolem stěny lesa k dalším loukám. Ještě nesedím, srnec žene srnu přímo do lesa po mé levici. Bohužel, scéna je na dobrou fotku daleko, ale aspoň skvělý začátek mám. Říje probíhá a to zvyšuje šanci, se potkat s dalším srnčím. Sednu, napiju se a hned se musím odstrojit. Lehkou větrovku svlékám, dávám do batohu. Slunce dalo o sobě vědět, ne jen úžasným ranním světlem, ale okamžitě prohřívá krajinu. Po chvíli se zvedám, měním plán, jdu se podívat k Vajglovské špici. Jdu pomalu kolem dvou polí. Jedno pole má zaseto nějakou směsku, druhé oves. Pole rozděluje pokosený pruh louky. Kromě poletujících ťuhýků nad keři není nikde ani chlup. Přicházím ke sloupům, všude samý balík sena. Louka není, jen suché, luční strniště. Pár minut se bavím naletujícími poštolkami. Pokouším se o fotku, když najednou ve mne hrkne a fest!! Někde za zády z ničeho nic troubí jeřábi. Ptáci jsou někde pod horizontem. Okamžitě se otáčím a kolem pole s ovsem se vydávám směrem za hlasy jeřábů. Hned se mi zdá, že se vzdalují, pak zase, že jsou o trochu blíž. Zdolávám horizont, naráz je přede mnou kus srnčího. Co teď? Jeřábi nevidím, budou dál, než jsem si myslel. Zkouším srnčí našoulat. Řekl bych, že se mi daří. Občas se pokouším o fotku a přitom mne stále doprovází úžasné troubení majestátních ptáků. Při fotografování srnčího, obeznávám, že jde o srnu. Znovu pár metrů zkracují, znovu pokus o fotku. Najednou v hledáčku postřehnu nějaký pohyb něčeho za srnou v protější mezí. Koukám, ostřím do těch míst, jeřáb! Kousek druhý! To je doslova nádhera!!! Co teď? Srnu nechci zradit a jeřábi bych rád zkusil vyfotit. Taková příležitost se musí využít. Celou scénu i se srnou v popředí si nesmírně užívám, přitom přemýšlím, jak dál. Chci využít vysokých trav v mezi, trochu nadcházím, tím se mi „daří“ zkracovat vzdálenost k jeřábům. Srna, tak ta neví koho hlídat víc. Jeřábi ji trochu znervózňují a pak já. Mne má proti světlu, neví co jsem zač, jsem ve výhodě. Po pár krocích se snažím o fotku. Rád bych do záběru dostal jak srnčí, tak jeřáby. Moc mi to nejde. Vždycky se některý „živočich“ pohne jinam, než bych si přál. Srna nevydržela hlídat mou přítomnost, odběhla. Kousek vedle byl zalehlý srnec. Bohužel, nebyl vidět a pak bylo pozdě. 

Začíná mi druhé kolo přibližování. Když jsem si kdysi myslel a dokonce i Petrovi, snad i Martinovi se dušoval, že už nikdy nepůjdu za zvěří shrbený a nebo po kolenou, mýlil jsem se. Dnes tuto „disciplínu“ podstupuji a dobrovolně. Zkouším shrbený, téměř po čtyřech, krytý travinami v mezi dostat se co nejblíže k jeřábům. Zatím jsou na jednom místě, šanci nějakou mám. Po několika metrech musím odpočívat. Když chci pořídit fotku, ruce se mi třepou až hrůza, nejen zážitkem, hlavně vysílením. Nevzdávám se. Všímám si, že ptáci něco tuší. Já provedu pár kroků, oni několik metrů. Musím aspoň k mezi co nejblíže, aby se dala aspoň trochu vysoká tráva eliminovat. Znovu se zvedám, to už se jeřábi  začínají otáčet směrem ode mne. Rychle několik fotek pořídit. Jde to složitě, přes trávu najít průzor není jednoduché, ale něco přece jen mám. Majestátní ptáci se zvedají a za neustálého troubení odlétají pod kopec, pod další horizont. Já scházím k vedlejší mezi, sedám ke stromu, odpočívám. Oddechuji, svlažuji se minerálkou. Po chvilce beru fotoaparát, prohlížím a zároveň promazávám fotky. 

Dnes jsem na výsost spokojený. Srnčí říje probíhá, takže šance na fotky srnců nějaká je. Navíc mám radost, že dalším rokem u nás tito úžasní ptáci hnízdí. 

Odkaz k fotkám - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/15871652