Vycházky k našim vodám

Konec měsíce dubna a začátek května jsem si řekl, že prozkoumám vody v nedalekém okolí mého bydliště. Věřte, vyplatilo se. Na řece je živo, na rybníce zrovna tak. Skorci krmí, konipas, ať již bílý, nebo horský, oba druhy jsou ve všech meandrech řeky, jen ledňáčka je vidět opravdu zřídka.

Na skorce si to žádalo podniknout několik výprav. Obeznal jsem místo jejich hnízdění, ale sednout si poblíž, není možné a budovat si tam kryt jsem nechtěl. Pokusy o dobrou fotku byly marné, „loviště“ mi skorci prozrazovali sami, jenomže opět v řečišti, které uzavírají z obou stran strmé, vysoké břehy, přesto mám aspoň několik dokumentačních fotek a hlavně skvělé zážitky.

Další hledání ledňáčků skončilo nezdarem, určitě někde jsou a sedí na snůšce, možná sameček občas prolétne nad řekou, na rybníku jsem ho nezahlédl ani jednou a to jsem na březích našich vod proseděl mnoho hodin, ranních i podvečerních. Snad se objeví, až budou krmit. Každý rok se na drahokamy moc a moc těším, letos v červnu už budu konečně v „civilu“ a tak času je hledat bude spousty.

Náš rybník mi vždycky poskytne neskutečný odpočinek a hlavně, když nevím kam jít do revíru, přijde na řadu, právě rybník. Stačí si jen sednout na hráz pod některý strom a pozorovat hladinu. Je to nádhera, neskutečná nádhera i s hlasovými projevy všeho co na rybníce žije. Mimo kačeny, je možné na hladině pozorovat potápky malé, slípky zelenonohé, lýsky černé, volavky, jak bílé, tak popelavé, párek labutí a co navíc, občas na lov na náš rybník zalétne i orlovec říční a to je opravdový skvost, hlavně, když pozorujete jeho lov. Už samotný přílet z výšky oznamuje pronikavým písknutím a útok, na rybu, jedna nádhera. První útok - nezdar, okamžité vylétnutí nad hladinu, zakroužení nad hladinou, ne moc vysoko a zase ne moc nízko, pro orlovce tak akorát, následuje útok druhý - úspěšný. S rybou v pařátech se zvedá k obloze a mizí v nedohlednu, někde za lesem. Okamžitě si přejete, aby se tento krátký, úžasný film pustil znovu, bohužel, repríza se nekoná, jen doufáte, že při dalších návštěvách se zážitek bude opakovat a nebude jen jeden, jenomže, kdo ví. Z úžasné podívané mne probere nějaký hlas z rákosí, vůbec nevím komu hlasový projev přiřadit. Zpěváka neurčité melodie nevidím a hlas slyším snad poprvé. Na následujících vycházkách k rybníku se zpěv, nebo li nějaký „divný“ hlas opakuje, jeho autor zůstává stále mému zraku skryt a já marně listuji v paměti a přemýšlím, kdo je takového hlasu autorem.

K rybníku musím vstávat o půl čtvrté, příchod k vodě za tmy se mě vždycky vyplatí. Vyplatí se mě už před rozedníváním sedět za maskovačkou u stromu a v klidu čekat na příchod dne. Nenudím se. Sluchem pozoruji hladinu ponořenou do hustého oparu. Sem tam  postřehnu jak něco proplouvá na hladině kolem mne. Je to úžasné, při východu slunce a pozvolného opuštění oparu z hladiny se hlasy různého ptactva čím dál více ozývají ze všech stran rybníka. Vodní opeřenci s pravidelnými, krátkými přestávkami spouštějí skvělý, melodický koncert, do toho všeho, jako na povel nějakého dirigenta začínají svůj nepopsatelný, skřehotavý chorál skokani zelení. Po mnoha letech je slyšet, že málo jich na rybníce zrovna není. Asi za hodinu se do druhého, anebo již do třetího dějství přidává datel, řekl si o sólo, zřejmě domluvený předem se strakapoudem, se kterým se střídá a mě dal strakapoud příležitost i k fotografování. Zapózoval mi na mladém stromku blízko mého stanoviště a tím mně udělal radost velikou. Po, jeho odletu se znovu soustředím a okem přes maskovačku pozoruji hladinu, sem tam prohlédnu objektivem ostrůvky. Nebudete snad ani věřit, ale já našel i dirigenta tohoto úžasného souboru, který umí dát dohromady jen paní matka Příroda, motáka pochopa! Samec motáka, sedí na zemi na ostrůvku, po chvilce vzlétne, asi jen aby některému z pěveckého souboru udělil pokárání za falešný tón, v zápětí mi mizí z dohledu. Já dnes domů hned tak odejít nemůžu. Sedím dál pod stromem, hltám tuhle přírodní krásu a věřte, nemůžu se jí do plna nasytit. Za krátko postřehnu dravce znovu, tak to náhoda, chlapče není, povídám si sám se sebou. Teleobjektiv mi vše prozrazuje a já mám radost dnes troj - násobnou.

Myslím, že psát dál již není třeba, jen to, že už teď vím, že do srnčí říje vody kolem domova snad ani neopustím.

Fota ke článku - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/13209747