Vydařený večer.

            Bylo to v pondělí 4.4. odpoledne. Rozhodnutí, jít do revíru na večerní čekanou přišlo náhle. Napřed, že nepůjdu, mám po třech nočních a dopoledne jsem chvilku se synem řezal dřevo, moc se mně tedy nechtělo. Nakonec přece. Dal jsem si kávu, nachystal věci a v šestnáct hodin vyrazil. O lokalitě, kam chci jít, jsem věděl dopředu, jen směr větru jsem řešil až na místě.  Je to ve stěně lesa, taková enkláva a dost se v ní vítr točí. Když to tam nepůjde, půjdu jinam, někde si sednu a budu prostě jen odpočívat. Je jaro a konečně se udělalo pěkné počasí, tak toho chci využít.

            Přišel jsem na místo a všechno se mně líbilo, jak vítr, tak i místo k čekané. Pověsil jsem maskovačku před sebe na větvičky, nachystal fotoaparát a zasedl. Ptáci pěli ze všech stran jarní písně lásky a než jsem se nadál, vyšla srna kousek vedle mě. Nádhera, pózovala jak v ateliéru nějaká modelka. Vítr nechytla a tak mi dala možnost si pořídit celkem slušné snímky, Až uslyšela závěrku, chvilku jistila a pak odskočila zpátky do stěny lesa. Ani nebákala, moc zrazená nebyla, zhruba za hodinu vyšla znovu. To se už v protějším svahu pásly další kusy srnčího, na focení daleko. Nevadilo mně to, bylo se nač dívat, zvěř je v pohybu, je to nádhera. Říkám si, kdyby už nic, jsem spokojený. Ale co to?

Koukám do stěny lesa, upoutal mě nějaký pohyb mezi větvemi. Jasně, z lesa se pomalu krade srnec. Otáčím opatrně objektiv a v duchu si přeji, aby nabral směr k mé maličkosti. Bohužel, krátce se rozhlížel, jistil a pak se šel přímo za níže pode mnou pastvící se srnou. Asi si byl ověřit, jestli nemá ve svém rajónu nějakého vetřelce. Začal se pást, na dobrou fotku daleko. Co sleduji tyhle kusy, levým koutkem oka znovu registruji pohyb.

 Ano, opět kus srnčího a zase srnec. Paráda, dva srnci a velice pěkní, jak v paroží ta i statnou postavou. Snad jen jeden rok je od sebe dělí, to usuzuji podle postav. Taky se vydal hned za svými druhy. Tak že, focení nebude. Nevadí. Nádherná večerní čekaná, kterou jsem dlouho neprožil. Dalších pět kusu srnčího nedalo na sebe dlouho čekat a byly z lesa venku. Zhruba na sto metrech čtverečných jsem pásl devět kusů. Krásný zážitek a skvělý odpočinek po nočních směnách. Prostě večer v revíru jak má být.

            Začalo se smrkávat, já začal pomalu balit věci, a co nejtišeji jsem se vytratil.