Znovu ve fotostanu.
Netrvalo to nijak dlouho, jen dvě noční směny a jsem u újediště ve fotostanu znovu. Hodně jsem se těšil, protože sama paní Příroda mi pomohla. Z neděle na pondělí se přes naše území přehnala vichřice, srážela elektrické vedení, střechy a samozřejmě i stromy. Zrovna jeden strom, smrk vítr urazil zhruba v jedné třetině a spadl přímo vedle mého stanoviště, kde stavím fotostan. Využil jsem toho okamžitě, pár větví osekal a použil k zamaskování fotostanu. Jak se později ukázalo, neuvěřitelně to pomohlo.
Středa ráno, přijdu domu z noční směny, venku nevlídné počasí, znovu silný vítr, sněží a naděje na světlo nikde. S přemáháním se nutím jít ven, tak jak jsem se těšil, najednou mé odhodlání ochabuje. Říkám si, však každé počasí má své kouzlo, vyspíš se odpoledne. Vařím kávu, chystám čaj do termosky, chystám věci a za hodinku jdu z domu. Na místě jsem něco málo po osmé. Postavím fotostan, zakrmím, pak jako odcházím loukou domů, finta pro dravce. V polovině cesty vcházím do lesa, kterým svižnějším krokem mažu do fotostanu. Jen co nachystám fotoaparát, už jsou na vnadišti sojky, pěnkavy, kosáci, kosice, sýkorky a další opeřenci. Proti minulým dnům neuvěřitelně živo. Baví mě to, zkouším fotit sojky na ruční ostření, pořizuji tři fotografie sojek, ale spokojený nejsem, jsou na zemi a to se mi nelíbí. Čekám dál, naliji si čaj, sním oplatek, když se podívám před sebe, zamrazí mě, kousek od návnady sedí krkavec. Promarnil jsem ho. Natáčel jsem teleobjektiv, nevydržel jsem tak dlouhou dobu čekat, až se pohne k návnadě, samozřejmě jsem ho zradil. Dalo se to vlastně čekat, vždycky když přiletí, okamžitě kontroluje místo s fotostanem a pohyb teleobjektivu jeho zraku neunikne. Znovu, jako již po několikáté si to vyčítám. Můj zrak a mysl uklidňuji opětovným pozorováním drobného ptactva. Najednou, jako když do nich střelí, jsou v mžiku pryč a to s velikým, varovným křikem, sojky, ty se šly skoro zbláznit. To není jen tak, říkám si, někde kolem musí kroužit dravec. Opravdu, jen co myšlenky projdou hlavou, sedí u újedi káně. Nádhera! Troufám si bez otálení na ní zaměřit, vůbec o mém stanovišti neví a já, i když roztřesen vzrušujícím zážitkem, fotím. Neskutečný zážitek, který jsem vůbec nečekal. Káně v klidu do sebe souká sousta z kuřecího korpusu, klidně si troufnu i přetočit sklo a dát pár sérií po sojkách, konečně sedících ne nachystané větvi, která se mně líbí. Pak znovu směřuji sklo ke káněti, natáčím krátké video, po něm ještě několik fotek, které ale za moc již nestály, protože dravec byl stále za kládou.
Po jeho opuštění újediště balím hodně spokojen věci a těším se na příjezd Martina. Za čerstva se chci podělit u kávy o neskutečný zážitek z fotostanu. Znovu děkuji paní Přírodě, hlavně káněti za dnešní film a zároveň se těším na další díl, jestli ještě vůbec nějaký bude.
Krátké video:
www.youtube.com/watch?v=DB39AbwwcU8