Zrzka

Ve čtvrtek ráno, vyrážím znovu nad chalupu. Věřím, že dnes dravec přiletí, když ve středu vynechal. Při příchodu je v hájku podezřelé ticho. Straky byly někde za lesem, sojky si nejspíš vzaly „volno“ a krkavci nebyli ani slyšet, natož vidět. Jednoduše, „mrtvé“ ráno, kterých jsem nad chalupou zažil za letošní vycházky, nespočet. Nejvíce mne trápila nepřítomnost káněte. Možná ztrácí o návnady zájem, nedivím se. Příroda s příchodem jara začíná žít a nepřináší jen nový život, zároveň nabízí šelmám a dravcům, dost příležitosti k lovu. To, co v zimním období bylo pro predátory málo dostupné, nyní se jim naskýtá všeho do hojnosti. Však taky dnes, za mým krytem, bylo na zemi spousty peří z holuba hřivnáče. Jasné znamení, že do hájku nelétají jen káňata, zřejmě také jestřáb, anebo krahujec. Hřivnáčů, po letech je opravdu hodně. Nepamatuji si takové roky, kdy v jednom málem hájku hnízdili tři, až čtyři páry zároveň. To by jim za starých časů, dravci nedovolili. V dnešní době hnízdí vedle sebe straky, hřivnáči, dokonce i se šedivkami a v sousedícím lesíku, vlastně navazujícím na ten první, hnízdí párek káňat s párkem krkavců. Jestřáb, v blízkém okolí nejbystřejší dravec, kde hnízdí nevím. Důležité je, že jsou.

Jak píšu, je čtvrtek a od rozednění žádný pohyb, jen zpěv drobného ptactva vítá konečně, prosluněný den. Dlouho trvalo, než se před krytem začalo aspoň trochu něco dít. První prolétly dvě sojky a potom teprve několik sýkorek s pěnkavami. Na dlouhou dobu to bylo všechno. Lehce posnídám, popíjím čaj a nejednou mi do oka padne pohyb blízko před krytem. Zaostřím zrakem, veverka a zrzavá. Tak tokovou veverku, jsem u nás naposledy viděl snad, jako malej kluk. Když vidím veverku, většinou je černá, nebo lehce do hněda. Rychle se pokouším o fotku. Dostává se moc blízko před teleobjektiv, ale jedno foto mám. Tak aspoň něco. Zážitek s veverkou, mne dnešní ráno trochu zahřál. Hodiny se blíží k půl desáté, chci začít balit. Naposled kouknu před fotostan, právě v pravý moment. Za návnadu sedla káně. Všechno je dnes ovšem nějak rychlé, stihnul jsem čtyři záběry a káně odlétla. Nejspíš se jí něco nelíbilo. Co, to nevím. Možná hodně světla v lese, které pomohlo dravčímu oku postřehnou pomalé i když krátké natočení teleobjektivu. Radost mi trochu kazí brzký odlet dravce.

V pátek jdu hlavně nakrmit a zkontrolovat fotopast. Nic zajímavého, jen večer lišky.

V sobotu jdu nad chalupu ze zvědavosti. Už vycházky za káňaty vzdávám, musím se jet podívat jinam. Káně čím dál častěji začíná vynechávat újediště. Však po pravdě, užil jsem si od poloviny března dravců nádherně. Zakrmím, provedu kontrolu fotopasti a to bude všechno. Jen co zhlédnu záznamy, rozhodnutí začínám přehodnocovat. Na záznamech z fotopasti je jestřáb. Proto ráno žádný hřivnáč nebyl slyšet ani vidět, straky se ozvaly až po osmé hodině, sojky, ty se ukázaly v devět. Tak, a teď co? Krmit dál a nevzdát se? Přilétne ještě jestřáb na újeď a když, tak kdy? A jsem v „pasti“. Mnoho otázek, odpověď žádná. Každopádně, jak již jsem několikrát psal, pár vycházek nad chalupu provedu. Přece teď, když se objevil jestřáb, nepřestanu.

Odkaz k obrázkům - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/Album/15035758