Jen krátce něco mé maličkosti

Můj dědeček, táta, strejda, švagr strejdy a já vlastně ani nevím sám, kam až sahají mé myslivecké kořeny, ale vím naprosto jistě, že všechny tyto osoby mají hodně společného s přírodou. Mají k přírodě v sobě vrozenou lásku, kterou jsem zřejmě zdědil po nich. Všichni jsou, nebo byli (někteří již bohužel nejsou mezi námi) troufám si napsat pravodatnými myslivci. Svůj vztah k přírodě nemuseli nikde dokazovat, mluvily a ještě i dnes za ně mluví skutky.

Já jsem byl mými předky veden lásce k přírodě již odmalička. Zkoušky z myslivosti jsem složil roku 1980. Myslivost mám hodně rád a hodně si vážím právě těch pravodatných myslivců, co si úctu od veřejnosti zaslouží. Vím, že lidé nejsou všichni stejní, ale to je snad v každém spolku, v každé organizaci, vlastně v celé společnosti.

Fotografování se věnuji od roku 2003. Dostal jsem se k tomuto koníčku náhodou. Na dovolenou k nám jezdí z Čech můj bratr, někdy i s celou rodinou a ta je právě „postižena“ tímto nádherným koníčkem. Další významnou a vlastně hlavní osobou, která mne dovedla k fotografování, je výborný kamarád Jirka Šoman z Břidličné. Známe se dlouhá léta, umí nejen fotografovat, ale dokáže velice ochotně na sebe převzít roli fotografického instruktora a vše potřebné druhému vysvětlit. Jak mě fotografování pohltí, jsem netušil. Dnes již chodím do přírody, do revíru bez flinty, jen s fotoaparátem, naplňuje mne to neskutečně. Vždycky mám velikou radost z podařené fotografie. Je to srovnatelné s loveckým, mysliveckým zážitkem. Rozdíl tady ale je, já „ulovím“a zvěř žije dál. 

Díky digitální fotografii zvěčňuji všechno spojené s přírodou a to mne inspiruje k psaní příběhů. Některé z nich najdete právě zde, na mých stránkách.

Doufám, že stráveného času při čtení a prohlížení fotografií nebudete litovat a snad se vám budou i některé obrázky líbit. 

Odkaz k fotografiím - eu.zonerama.com/vvasicek-fotolovy/1183826

Předem všem děkuji za Váš čas při návštěvě těchto stránek.

Se srdečným pozdravem všem Václav Vašíček